autor Mohamed Kacimi | překlad Jan Tošovský | výprava Lucie Málková a spol. | dramaturgie Jan Tošovský | hudba MYKO
hrají: Týna Průchová, Alena Štréblová / Eva Salzman-nová, Ondřej Pavelka, Tomáš Krejčíř /David Steigerwald a Igor Orozovič
V obleženém městě se dívka Imen stará o kocoura Ježíše, kterému cizí voják zlomil packu, když mu skočil do tanku. Kolem vybuchují bomby a padají domy, ale nikoho už to nezajímá. Smrt je příliš všední a slova jako Bůh či vlast znějí jako nadávka. Kacimiho hra nemá příliš rozvinutý vnější děj, využívá lyrických monologů, vyprávění a bohaté symboliky. Možná právě díky tomu je ale naplněna hutnou atmosférou okupovaného světa, kde život nemá jiné východisko než beznaděj a láhev araku, nebo radikalitu a pseudohrdinskou „mučednickou“ smrt. Přináší tak cenný pohled zevnitř na problém, který příliš snadno odsouváme ze svého zorného pole nebo sebevědomě zjednodušujeme do černobíla.
Premiéra: 15. března 2009 ve Studiu Saint Germain klubu Rock Café
SVATÁ ZEMĚ
"Svatá země je ale výjimečný projekt, dramaturgie, která má smysl, neboť přináší živé a nadčasové téma. Zřetelně z něj vyzařuje zaujetí všech zúčastněných, osobní přístup. A ten je zřejmě důležitější než profesionální podmínky.“ více zde
Jana Machalická, Lidové noviny, 19. března 2009
"Je ještě naděje? Ostré Kacimiho dialogy přibližují jeho Svatou válku evropské literatuře, občas ve volbě lexikálních prostředků probleskuje dokonce obeznámenost s apendixem dramatiky coollnes. Překonává ji ale účinným vyobrazením nenapravitelných lidských nenávistí, pěvně zakořeněných v nesmyslných ideologiích.“ více zde
J.P.Kříž, Právo, 24. dubna 2009
"Byť lze závěr příběhu vzhledem k jeho námětu a gradujícímu ději pochopitelně předpokládat (navíc je glosátorem několikrát naznačen),finále dramatu je provedeno se syrovostí, která si zaslouží několik vteřin mrtvého ticha." více zde
Hana Bulejová, studentpoint.cz, 26.června 2012
Autorův pohled na inscenaci
Nadchla mě svou fantazií, překvapilo mě, jak se český soubor s hrou sblížil, pro herce to vůbec nebylo nic odtažitého. Bavilo mě, že dostala kabaretní nádech, to je přesně to, co jsem si představoval: smích s kulisou hrůzy na pozadí. více zde
Rozhovor s M. Kacimim, Lidové noviny, 17. března 2009